Dělení cukrovky

Lidské tělo potřebuje energii, aby mohlo správně fungovat. Pro vlastní tvorbu energie používá vnější zdroje (jídlo).

Energii si zabezpečujeme ze třech základních živin v potravě. Jsou to cukry, tuky a bílkoviny. Zdrojem cukrů je mouka, brambory, rýže, ovoce (ovocný cukr neboli fruktóza), zelenina, ale i jednoduché cukry jako řepný cukr (sacharóza), mléčný cukr (laktóza). Aby se složené cukry (polysacharidy) přeměnily na energii, nejdřív se v trávicím traktu rozloží na malé části. Jedna z nich je glukóza. Potom se přenášejí krevními cévami do buněk, kde se vytváří energie.

Glukóza je základní zdroj energie využívaný v lidském těle. Medicínský výraz pro glukózu v krvi je glykémie: glyc = glukóza + (h)eama = krev. Glukóza v krvi se může jednoduše měřit ve venózové (žílové) anebo v kapilární krvi (např. krev z konečků prstů). Energie se uchovává ve formě glykogenu v játrech a ve svalech jako „energetická rezerva“. Glykogenová rezerva se používá například během stavu nalačno (v noci), anebo při tělesném cvičení. Játra taktéž můžou tvořit glukózu z ostatních zdrojů energie, z bílkovin a tuku.

Normální hodnota cukru v krvi (glykémie) je do 5,5mmol/l a po jídle méně než 7,8 mmol/l. Při hodnotě víc než 10 mmol/l se glukóza začíná vylučovat močí.

Po jídle se složené cukry stráví a vstupují do krevního oběhu, který je roznáší do buněk. Inzulín pomáhá svalům, játrům a tukovému tkanivu ve využití cukru v krvi. Je to hormon, který tvoří tzv. B-buňky ve slinivce břišní (pankreasu) a ta ho následně vylučuje. I játra potřebují inzulín, aby začal proces uchovávání glukózy ve formě zásoby (glykogenu).

Úloha inzulínu v lidském těle

Při nedostatku inzulínu anebo při jeho nedostatečném účinku dochází k poruše využití cukru (glukózy) v buňce. Buňky začínají používat jako zdroj energie tuky, které se však nedají dobře využít. Vznikají silné kyseliny, které okyselují vnitřní prostředí organizmu. Jejich vylučování můžeme změřit jednoduchým vyšetřením moči- proužkem na ketolátky. Jejich přítomnost je varovným příznakem.

Při nedostatečném působení inzulínu dochází i k zvýšenému odbourávání bílkovin, které jsou základní stavební jednotkou buněk. Jejich odbourávání a zpracovávání v játrech vyvolá zvýšení glykémie (hladiny glukózy v krvi). Při cukrovce buňky trpí nedostatkem uprostřed nadbytku.

Proti inzulínu působí vícero hormonů: glukagon, adrenalin, noradrenalin a kortizol. Nejsilnější z nich je glukagón. Vylučují ho tzv. A- buňky slinivky v závislosti od koncentrace cukru v krvi. Ulehčuje uvolňování glukózy z glukózového zásobníku v játrech a vyvolává tvorbu glukózy z jiných zdrojů.

Kortizol začíná působit k ránu. Zvyšuje hladinu glukózy, tj. energie či paliva na začínající se den.

Adrenalin a noradrenalin zvyšují hodnotu cukru v krvi ve stresové situaci. Organismus má připravenou energii, aby se svaly mohly zapojit a aby se situace mohla vyřešit.

Faktory ovlivňující glukózu v krvi

Příznaky cukrovky

Při vyšších hodnotách cukru v krvi se vylučuje velké množství glukózy do moči; glukóza na sebe váže vodu a pacient je nucen často a hodně močit, někdy i 3 až 4 litry za den. Tělo se brání ztrátě tekutin jejich zvýšeným příjmem. Někdy pacient pociťuje sucho v ústech, nejčastěji v noci. Na základě velkých ztrát energie pacienti uvádějí slabost a nevýkonnost. Někdy dochází k poklesu hmotnosti – hubnutí. Velmi často pacienti pociťují svědění v genitální oblasti. Časté jsou infekce v močově-pohlavní oblasti (opakované záněty močových cest), onemocnění způsobené houbami a plísněmi. Projevem jsou i nehojící se hnisavé infekce kůže. Mnohokrát pacienta přivádí k lékaři zhoršení zraku, zejména zhoršení vidění do dálky, za šera nebo dojem, že mu před očima plavou černé útvary. Projevem cukrovky je i ztráta citlivosti prstů dolních končetin, pocit pálivých bolestí některých prstů, drobné svalové záškuby na dolních končetinách (zejména v noci), pocit chůze jakoby v ponožkách. Někdy se vyskytuje svědění. Nejzávažnějším projevem je život ohrožující stav, který se projevuje až kómatem, mělkým zrychleným dýcháním v důsledku silného okyselení organismu, vysokých hodnot cukru v krvi a ztráty tekutin (dehydratace).

Při cukrovce 2. typu jsou příznaky méně výrazné, tento typ často probíhá dlouhou dobu bez jakýchkoliv známek a projeví se až komplikacemi diabetu. Zmíněné příznaky se mohou vyvinout velmi rychle.

V současnosti se cukrovka nejednou zjistí při preventivním vyšetření nebo před plánovanou operací, když nejsou přítomny žádné příznaky, nebo jsou velmi mírné. Znamená to, že se nerozvinou tak jako při přirozeném průběhu onemocnění. To, že pacient nemá příznaky diabetu, nesnižuje míru jeho rizika. Samotná zvýšená glykémie – i bez příznaků – pro něj představuje vysoké riziko.

Co je cukrovka

Cukrovka, diabetes mellitus, je onemocnění rozmanitého původu, pro které je příznačné dlouhodobé zvýšení glukózy v krvi (hyperglykémie) s poruchou látkové přeměny cukrů, tuků a bílkovin; je způsobeno poruchou vylučování inzulínu, působení inzulínu nebo obou poruch současně.

O cukrovce hovoříme tehdy, je-li hodnota cukru v krvi nalačno více než 7,00 mmol / l a 2 hodiny po jídle nebo při náhodném stanovení více než 11,00 mmol / l.

Proč se vyvíjí cukrovka?

Diabetes 2. typu je způsobena zejména:

• inzulínovou rezistencí
• porušenou funkcí B-buněk zapříčiněnou sníženým vylučováním inzulínu
• sníženým působením hormonů tvořících se ve střevě a žaludku.

Při cukrovce počet nebo funkce buněk, jejichž úkolem je tvorba inzulínu, klesne na polovinu. Proč se to děje? Tělo ví, že příliš mnoho energie mu škodí. Brání se přijímání energie „uzamčením zámků“. Nicméně B-buňky určené na tvorbu klíčů k zámku (inzulínu) mají signál, že energie ukryté v glukóze (cukru v krvi) je příliš mnoho, a tedy tvoří klíče (inzulín), aby vpustili do buněk energii. Klíčů je třeba vytvořit více, a proto se B-buňky postupně vyčerpají a odumřou. Odborně se tento jev nazývá inzulínová rezistence. Znamená to, že k dosažení stejného účinku je třeba mnohem více účinné látky. Uvedený proces zapříčiňuje vývoj cukrovky zejména u obézních lidí. Pokud klesne hmotnost, vždy se zlepší citlivost na tělu vlastní nebo dodávaný inzulín.

Na začátku mají pacienti s diabetem 2. typu vysokou hladinu inzulínu, aby se kompenzovala inzulínová rezistence. Přesto je inzulínová sekrece, jako reakce na změny glukózy, poškozena. Mnozí lidé s 2. typem cukrovky mají roky po stanovení diagnózy takový nízký stupeň vylučování inzulínu, že je nutná léčba inzulínem.

Základní informace o diabetes mellitus – cukrovce

Cukrovka 2. typu je dlouhodobé a postupující onemocnění, při kterém postupně zaniká funkce a počet B- buněk. V současnosti nepoznáme žádný lék, který by dokázal buňky obnovit anebo jim plně vrátit funkci. Léky, které máme k dispozici, dokážou korigovat průběh onemocnění, snižovat výskyt komplikací, ale předpokladem úspěchu je spolupráce pacienta- ta spočívá v racionalizaci životního stylu, teda v dietě, snížení hmotnosti a pohybu. Pacient svým aktivním přístupem k léčbě výrazně zpomaluje průběh onemocnění. Studií skupin s vysokým výskytem cukrovky se zjistilo, že hlavním činitelem kromě dědičnosti je kombinace velmi malé tělesné aktivity s konzumací velkého množství vysoko kalorické stravy nevhodného složení, co způsobuje nadváhu značné části lidí žijících tímto způsobem života.

Dělení cukrovky

Cukrovka 2. typu (diabetes mellitus 2. typu) se vyskytuje nejčastěji. Vzniká v dospělosti, ale v současnosti postihuje i mladší lidi. Trpí ji osoby hlavně s vyšší tělesnou hmotností a sedavým způsobem života. Velmi často se vyskytuje u pokrevních příbuzných (matka, otec, sourozenci, tety, strýcové). Její příznaky nejsou výrazné, onemocnění probíhá dlouhé roky bez jakýchkoliv známek. Velmi často se projeví až závažnými komplikacemi. Mnohokrát jí předchází hraniční glykémie nalačno, porucha glukózové tolerance a cukrovka zjištěná v průběhu těhotenství.

Cukrovka 1. typu (diabetes mellitus 1. typu) je onemocnění, při kterém zanikly B-buňky, které tvoří inzulín ve slinivce. Hodně krát se projeví po překonané infekci. Tělo si vytváří protilátky proti vlastním buňkám, kterými je zničí. Inzulín je nevyhnutelný pro zachování života, proto se tento typ cukrovky projeví výraznými příznaky: velkou žízní a častým močením, závratěmi a spavostí, plytkým a zrychleným dýcháním, co souvisí s rozvratem vnitřního prostředí. Vyskytuje se nejčastěji u mladých lidí.

Zvláštním typem diabetu je LADA diabetes – latentní (skrytý) autoimunitní diabetes mellitus dospělých. Charakterizuje ho postupný zánik B-buněk a potřeba inzulínové léčby v pozdějším období života.

Jiné typy diabetu

Jde o případy, kdy je příčina známa. Nejčastěji vznikají v důsledku užívání léků (kortikosteroidy), dále při onemocněních, kde je poškozena velká část slinivky, např. nádory a záněty, při poškození chemikáliemi, při poruchách žláz s vnitřní sekrecí. Do této skupiny patří i některé typy cukrovky, u kterých je porucha účinku inzulínu, ale zařazujeme sem i určitá geneticky podmíněné onemocnění a genetické poruchy B-buněk. Geneticky podmíněná cukrovka se nejčastěji projeví u dětí a mladistvých.

Dalším typem je diabetes mellitus, který vzniká během těhotenství (těhotenská, gestační cukrovka). Objevuje se přibližně u 3% těhotných žen v důsledku hormonálních změn. V současnosti všechny těhotné ženy absolvují zátěžový test glukózou, kterým se onemocnění zjistí. O tomto typu cukrovky hovoříme tehdy, je-li glykémie nalačno více než 5,6 mmol / l a 2 hodiny po zátěži více než 7,8 mmol / l. Vyšší hodnota glykémie představuje riziko pro plod i pro matku. Pro matku se zvyšuje riziko vzniku cukrovky v pozdějším období na úrovni 70%.